Scénář hodin

 

Počet herců: (?6?)

  1. Kluk se probudí. Leží na posteli. Jeho pohled směřuje na hodiny (Ručičkové) postavené tak, aby na ně viděl. Ukazují 2:00. V jeho obličeji se objeví nervozita. Nebo prostě je zřejmá změna obličeje. Převalí se ke zdi a pokusí znovu usnout, ale nedaří se mu to. A tak vstane a jde na záchod. Snaží se nikde nerozhlížet.
  2. Teď už se zavřenýma očima přichází na záchod. (Kamera zůstává venku). Vykoná potřebu a vrací se zpět do pokoje. Ozve se zvuk a on se automaticky zacpává uši. Rychle skáče do postele. Přikrývá se dekou. Ale zvuk se stále ozývá. Znovu se tedy zvedá a jde pomalu do obývacího pokoje.
  3. Zastaví se u dveří a opatrně nahlédne dovnitř. Na balkoně je postava. (Michala.) Ona se začne se smát. Kluk se chytne za hlavu. Ona pak zmizí. Kluk přiběhne k balkonu a vidí u protějšího domu světlo. To teď zhaslo. Otřepe se a vrátí do postele.
  4. Ráno se cítí nevyspale. Přijde k balkonu a znovu hledí na dům, kde v noci viděl světlo. “Musím se tam jít podívat.”
  5. Přijde k domu. Dívá se do oken. Kolem prochází muž. “Co hledáš?” Zeptá se ho. Kluk se nadechne a odpoví: “Jen přemýšlím, jestli tady nebydlí taková mladá slečna.” “Ale jasně, ve třetím je Vendulka, ale tu asi nemyslíš, ta je teprve v šesté třídě. No a myslím, že ve druhém je Michala. Ale ona nechodí ven. Tak tu asi taky znát nebudeš. Jinak tu snad ani žádná děvčata nebydlí. Jo ještě vlastně moje dcera, ale té už je dost přes dvacet a to ty jsi ještě mladý.” “To asi bude ta Michala, děkuji.” “Chceš jít do domu a jet za ní?” Zděsil se “Ne, jen to ne. Děkuji, už musím jít.” Rukama zakroutil v odporu a rychle odběhl od domu. Kousek za domem se zastavil. “Sakra, měl jsem to zkusit.” Ruce si dá do kapes, dopne si bundu a vrátí se k sobě domů.
  6. Ještě než jde spát, zajde si na záchod. “Tohle mě dnes nesmí zradit.” Ze záchodu jde rovnou spát.
  7. Najednou se probudil. Kouká do stropu. “Kolik je asi hodin? Vypadá to, že už je ráno.” A po chvíli se přece jen podívá na hodiny. 2:00. Ozval se znovu ten smích. Zdálo se mu to blíž než posledně. Otevřely se dveře!! Pohled tím směrem mu prozradil, že ve dveřích stojí Michala. S úsměvem se k němu blíží. Její ruce se začaly zvedat. Vykřikne. Rychle hmátne po hodinách a v posledním okamžiku pohne ručičkami o několik minut kupředu. Ona zmizí. Oddychne si.
  8. Ráno se znovu cítí nevyspale. Rozhodne se tedy znovu zajít k domu Michaly.
  9. Zastaví pána, se kterým mluvil den předtím. “Mohl byste mi něco říct o té Michale?” “Ale jo. Jenže moc toho nevím. Jen vím, že tam bydlí. Mám takový pocit, že je nějaká nemocná. Vůbec jí nevidím. Jen její rodiče někdy o ní hovoří. Asi je nějaká..” A rukou si zakrouží u hlavy. “Můžu se tam jít podívat?” Navrhne kluk. “No pojď, bydlí ve druhém patře.” Pán vpustí kluka do domu.
  10. Kluk se zastaví před dveřmi. Na třetí mocný nádech zazvoní na zvonek. “Co chceš?” Otočí se. Stojí před ním nějaký pán. “Chtěl jsem jít za Michalou.” “Nikdo za ní nechodí. Ani lékař. Jdi pryč.” “Ale já jí chtěl jen vidět. Prý je stále doma.” “Jo, pořád. Je vlastně mrtvá, ale její srdce stále funguje normálně. Doktor řekl, že se má každým dnem probudit. Už čekáme tak dlouho.” “Jak dlouho?” chtěl vědět. Pánův výraz zesmutněl. Obejde Kluka a zasune klíč do zámku odemkne a vejde do bytu. Pak se ještě obrátí. “Jdi domů, tady nikomu nepomůžeš. Jdi,” a zavře. “Mohl jsem alespoň pomoci sobě, ale takhle mám smůlu. Snad už se mi o ní nebude zdát, když jsem projevil takový soucit.”
  11. Doma z hodin vyndal baterii. Hodiny ukazovaly (Nějaký) čas. Čas vypadal neškodně. A Kluk jde spát. V noci se probudí. Chvíli kouká do stropu, pak ale koukne na hodiny. Stále stejný Nějaký čas. S úsměvem na tváři si zajde na záchod, pak se podívá z balkonu a zase se vrátí do postele.
  12. Ráno mu je fajn. Odpoledne po návratu s taškou ze školy se vrhne na utírání prachu a luxování bytu. Uklidí si na stole.Později odpoledne vejde do pokoje vejde jeho otec. “No vidíš, že jsi šikovný, když se trochu snažíš,” a zase odejde.
  13. Několik dnů je mu fajn. (Buď se změna dnů dá ukazovat na kalendáři nebo se Kluk převléká a každý den má na sobě něco jiného.)
  14. V sobotu!! se mu zdá sen. Hodiny jsou v provozu. Ve snu chytne hodiny a kouká na ně. S hodinami v ruce se rozhlíží.
  15. Probudí se, má však zavřené oči. (Natáčení tmy nebo zakrytí kamery při natáčení). “Opravdu ty hodiny jdou? A jestli jo, kolik ukazují?” Chvíli je ticho. “Jsou dvě (2:00) ?” A hlas Michaly mu odpoví “Jsou.” Lekne se a otevře oči. Stojí nad ním Michala. Hned se na něj vrhne a začne ho škrtit. Její oči ho hypnotizují. (Celé tu může být natočeno z pohledu kamery. Je třeba jen hlas Kluka.) Kamera ztmavne. Kluk je mrtvý. (Může přijít i záběr na něj.) Hodiny ukazují 2:00.
  16. V kuchyni sedí otec a matka Kluka. Otec listuje v novinách. “Hele mámo, tady píšou, že lidi v komatu mají schopnost zabíjet lidi. Prý je přitahuje frekvence záření hodinových ručiček. A zabíjí v ten čas, kdy padli do komatu. Každý má v sobě zakódovanou frekvenci záření té doby. A když se chtějí vrátit do našeho světa, musí někoho v té minutě zabít….” Chvíli je ticho. “Tsss, to je ptákovina. Jsou prý fixováni jen na jedny hodiny, které vnímali, když padli do komatu. Takže jdou jen po jednom člověku.” “To je nějaký reklamní trik?” Rychle se zamyslí. “My stejně žádný ručičkový nemáme. To se snad ani nevyrábí ne?” “Mladej má v pokoji jedny. Zrovna jsem mu je nařizoval. A kde vlastně je? Si myslí, že když se posouval čas, tak že si může spát do kolika chce?” “Tak ho nechej ještě spát.”
  17. Před domem se Michala potká se sousedem. “Ahoj Michalko, ty už konečně chodíš ven? Už jsi zdravá?” “Ano pane, mamka říkala, že už jsem v pořádku a tak se jdu projít.” “Sháněl se tady po tobě takový mladík. Chtěl vědět, jak se máš.” “Mluvila jsem s ním. Říkal, že by se pro mě i obětoval.” “To je ale rošťák. Jsi pořád taková bleďoučká.” “Teď už to bude lepší, věřte mi.” A na jejích rtech se objevil triumfální výraz.

Všechny návrhy a připomínky jsou vítány. Změna scénáře vyhrazena.

Screenplay was created by Ladislav Besser 28/11/00

 
WebZdarma.cz